Josef Kögler
Jeho případ se odehrál v roce 1897. Byl obviněn ze šesti vražd a několika loupežných přepadení. Byl nezaměstnaný a společně se svojí partou putoval po Česku a dolním Rakousku a vykrádal blízké osady a místní obyvatele. Když byl se svojí prací hotov, vždy se z místa činu vypařil jako pára nad hrncem. Policie o něm dlouho neměla žádné další informace, protože z jeho často navštěvovaných míst nepřicházely žádné další zprávy. Všichni se proto domnívali, že je mrtev. On však utekl před spravedlností za hranice, kde se přidal do služeb Francouzské legie, kde žil několik let v nuzných podmínkách.
Zlom v celém případu nastal ve chvíli, kdy byl poznán jedním českým legionářem, který právě nastoupil do jeho posádky. Ten neváhal a nahlásil to příslušným úřadům, které ho poté vydaly zpět do Rakouska-Uherska. Soudní proces byl zahájen v březnu 1897. Z dochovaných zápisků kata Leopolda Wohlschlagera víme, že Kögler se při něm choval, jako kdyby byl hercem a hrál divadelní představení. S přítomnými žertoval a celkově celou situaci bral nepříliš vážně. Po uvedení všech obvinění a důkazů byl odsouzen k trestu smrti oběšením.
O tom, jak to tehdy celé probíhalo, se dočteme v knize Zločin a trest v Českých dějinách. Autorem této knihy je Jindřich Francek, který shromáždil paměti tohoto Rakousko-Uherského kata, který vzpomíná na celý jeho případ jako na případ, který byl velice zvláštní.
Když Leopold Wohlschlager obdržel zprávu, že se má dostavit k pražskému trestnímu soudu, byl velmi překvapen, jelikož již 2 roky nebyla po něm sháňka. Když 22. 3. 1897 dorazil na místo, bylo mu oznámeno, že příští den má vykonat popravu našeho protagonisty. Po obdržení zálohy se vydal do města, aby zařídil vše potřebné (nákup rakve a fošen na šibenici). Následně vše za pomoci svých dvou pomocníků donesl na vězeňský dvůr.
Leopold Wohlschlager vzpomíná na den popravy jako na den, kdy cestou k soudní budově hustě pršelo. To však nezabránilo velké spoustě zvědavců, aby se na toto smutné divadlo přišli podívat. Celá soudní budova byla obložena lidmi s deštníky v rukou. Kat s pomocníky tak musel být protlačen skrz celý tento zástup až na dvůr. Po příchodu se kat pustil do práce - začal si připravovat provazy. Z tohoto důvodu ho musel při návštěvě cely smrti zastoupit jeden z pomocníků. Pohled, který se mu v cele naskytl, ho velmi překvapil. Kögler se smál na celé kolo a opět se všemi příchozími žertoval, jako kdyby se vůbec nic nedělo. Dokonce pronesl: "Jsem rád, že zanedlouho bude po všem."
Poté byl spoután a v doprovodu duchovního, soudní komise a několika četníků vyšel na dvůr. Zatímco všichni ostatní se na šibenici s katem dívali vyděšeně, s Köglerem to ani nepohnulo. Pouze zamžoural jedním okem a hrobové ticho rozrazil větou: "Vy myslíte, že toto zde je nějaký trest pro mne? Co vás napadá, to je vykoupení." Po těchto slovech rychle přistoupil k šibenici a řekl: "Těší mne velice, pane Wohlschlagere, prosím, dělejte rychle, aby to dlouho netrvalo - jedna, dvě a hotovo." Poté byl před zraky všech popraven.